Zahrady
Tradičně považujeme za zahradu oplocený pozemek, na němž vytváříme exotické fantazie, zcela vzdálené tomu, co je v přírodě za plotem. Taková zahrada vyžaduje nepřetržité ošetřování, zalévání, sekání a postřikování. Inspirování velkými moderními domy a jejich zahradami, přijali jsme zcela za vlastní představu příjemného života ve zmenšeném měřítku, místo abychom se přiklonili k mnohem širšímu postupu, při němž zahrada vyrůstá přímo z okolní půdy, aby se stala součástí přírodního prostředí. Je opravdu tak nezbytné, aby se zahradník natolik vzdálil od přirozené krajiny? Věřím, že ne, měli bychom opravdu přijmout tento nový přístup. Místo zdůrazňování našich vlastních estetických hodnot v barvách a všemožných úpravách, můžeme znovu objevit přirozenou eleganci našich domácích rostlin.

Můžeme přizpůsobit svou zahradu místu, kde se rozkládá, jež má vlastní podnebí, půdu, rostlinstvo, zvířenu i kulturní tradice a vytvořit ji a ošetřovat v tomto smyslu. Náš pozemek je součástí oblasti, ve které žijeme. Začlenění zahrady do krajiny vyžaduje soulad s okolním prostředím a my tak můžeme oslavit jedinečnost a rozmanitost půvabů naší krajiny.

Při tvorbě zahrady a celého prostoru můžeme začít využívat spíše místních materiálů a vysazovat domácí rostliny. Místní materiály a domácí nebo zdomácnělé rostliny se navzájem doplňují a poskytují nám nový smysl pro krásu – pro prostor, který tvoří organický celek a je harmonický.

Můžeme přispět k mnohem zdravější rovnováze prostředí, ve které žijeme.

Nejprve je nutné vytvořit pevný základní rámec, aby se nám zahrada nezměnila v chaos, k tomu také může přispět spolupráce s přírodou, aniž bychom se ji snažili podrobit.

Pro zahradníka je vždy výzvou, využívat možnosti, které nám nabízí příroda, vycházet z místních podmínek a úspěšně je využít a uplatnit způsobem, aby vznikla zahrada prosperující, živá, esteticky působivá a správně navržená.

V Evropě se začalo utváření krajiny výrazně prosazovat v myšlení vzdělaných jednotlivců a jejich poznatky nacházely uplatnění v harmonii staveb ( v tvorbě urbanistických celků i jednotlivých budov ), ale též v domyšleném dotváření krajiny. Je jasné, že při tom bylo uvažováno jak její ekonomické využití, tak ideový, estetický či psychologický efekt v působení na člověka samotného.

Především krajina sama svým mimořádným bohatstvím a přirozenými zdroji, stejně tak pěstěná zahrada nabízí své neobyčejné plody.

Stejně jako je symbolicky strukturován vesmír, stejně tak je strukturován člověk podle své vertikální osy, kterou je páteř, ale stejně tak je strukturovaná i vnější příroda podle svých vlastních energetických (nervových) os.

Za respektování tohoto poznání se příroda štědře odmění. Všude patrná jednota přírody spočívá v harmonickém spojení dvou základních energetických principů – kladného a záporného. V čínské filosofii Jing a Jang.


 
Domů